Během svého života jsem navštívila několik rodin, kde by člověk jen stěží hádal, který z jejich pokojů je ten obývací. Od toho tradičního obýváku, který jsem znala ze svého života, se ty jejich velmi lišily. Připomínaly spíše pracovnu nebo hernu nebo jakousi odpočívárnu s čítárnou dohromady. Proti vkusu se nedá nic namítat. Každý máme právo na to, zařídit si svůj byt podle sebe.
Když jsem byla malá a jezdila na prázdniny k babičce, do obývacího pokoje se skoro nesmělo. Centrem života byla kuchyň a i z ní se otevřenými dveřmi dívalo na televizi v obýváku. Ten připomínal trochu muzeum. Nesmělo se do něj chodit ani v domácí obuvi, zouvala se přede dveřmi. Věci, které se tam nacházely, byly vlastně jen vystavené, nikdy se nepoužily. Z toho ve velké části domácností naštěstí už sešlo. Výstavní vitríny se už jen tak nevidí, většina věcí je praktických nebo i svátečních, ale používají se.
Aby mohl člověk mluvit o klasickém obývacím pokoji, neměly by v něm chybět určité kusy nábytku a zařízení. Které to jsou?
· Sedací souprava
Bývá základem obýváku, abyste ho mohli obývat. Většinou se jedná o pohovku, která je doplněná nějakým taburetem nebo křesly. Může mít různé rozměry nebo to být vícero pohovek, případně jen vícero křesel. Mělo by to být místo setkávání se s přáteli a mělo by být pohodlné.
· Konferenční stolek
Existuje mnoho jeho variant a velikostí, je třeba ho přizpůsobit prostoru a sedací soupravě .
· Televizní stolek
Nemusí sloužit jen pro televizi, ale třeba i pro hi-fi soupravu nebo pro počítač. Měl by se nacházet proti sedací soupravě.
· Stojací lampa
Světelná dominanta obývacího pokoje, ať už stojí u křesla nebo sedačky.
· Závěsné skříňky
Pár skříněk pro skleničky, bar s alkoholem, slané dobroty a další se vám vždycky bude hodit.