Ano, děti nám zpestřují život. Je s nimi legrace. Ovšem také to něco stojí, ale to už je druhá kapitola věci. Hlavně to stojí peníze a spoustu trpělivosti. Vychovat děti, to chce někdy nervy jako provazy a kdo je nemá, neměl by si děti vůbec pořizovat. Už vůbec ne v této moderní a praštěné době. Za mých mladých let, když jsem něco provedl, tak jsem dostal „baňu“ takovou, že se mi i uši zamotaly kolem hlavy. Většina mých vrstevníků také sem tam schytala pořádný výprask. Dnes se to již nesmí, protože byste mohli skončit v kriminále. Ano, je to sice idiotské, ale je to tak. Takže když na to potomek přijde, dělá si co chce a tím pádem skončí v kriminále on.
Ano, fyzické tresty jsou prý naprosto mimo mísu. Nu, o tom by se dalo polemizovat, ale zcela jistě bychom se nedobrali kloudného závěru. Každý k tomu zaujme jiné stanovisko.
No, myslím, že nemá smysl se tím zabývat, stejně se to nezmění. Jsem přesvědčen, že žádný rodič netrestá své dítě rád. Proto je třeba již v útlém věku děti vychovávat tak, aby rodič byl respektován a nemusel sáhnout k jakýmkoli represáliím. Přece jen úsměv našich dětí je nám obrovskou odměnou za cokoli, co pro ně děláme. A věřím, že toho není málo. Kromě těch klasických povinností jim snášíme modré z nebe.
Oni jsou ti malí také za ledacos vděční. Vycházka do ZOO jim jistě udělá radost, i když, upřímně, ty zvířátka je nenadchnou tak, jako kolotoče, nebo jiné zábavičky, které každá ZOO vymýšlí.
Děti mají radost z pískoviště, z kaluží, ze sladkostí a ze spousty dalších věcí. Některým stačí objetí matky, nebo když je v jejím náručí. Jiné zase touží po tom, nebo onom, ale vždy by měla být jejich tužba splněna, pokud to ovšem jde. Pokud ne, musí se to umět malým podat tak, aby vše proběhlo i nadále v klidu a bez toho, aby dítě začalo plakat. A to je přece účel, ne?