Každý prošel školou a dodnes si jistě pamatuje učitele stojícího na stupínku a diktujícího novou látku. Všichni žáci tiše sedí a snaží se zapsat si vše, co bylo řečeno. Problémem se v takovém případě stává jen rychlost kantorovy mluvy.
Právě tento obrázek by se ale neměl ve větší míře na dnešních školách vyskytovat. Snahou o zlepšení poměrů a výuky na českých školách se již mnoho let zabývá velká skupina odborníků. Výše popsaná hromadná neboli frontální výuka je založena na osobnosti učitele a žáci do jeho výkladu téměř nezasahují.
Větší důraz je nyní dáván na skupinovou či kooperativní výuku. Zde žáci pracují v malých skupinkách a společně řeší zadaný problém. Učí se takto respektovat názor druhých, přijímat kompromisní řešení, ale také si vlastní názor obhájit. Učitel zde poté působí spíše jako partner než jako vůdčí osobnost.
Individualizovaná výuka, hrající hlavní roli spíše na alternativních školách, je postavena na schopnosti žáka zvládnout danou problematiku samostatně a ponořit se do problému s cílem najít jeho řešení. V tomto případě se ale jedná o značně pokročilou formu, kterou nezvládne úplně každý.
Upřednostňovat jednu formu výuky před druhou je poměrně zapeklitá věc. V ideálním stavu by se měly všechny promíchat a existovat ve vyvážené formě vedle sebe. Není nutné přeci zcela očerňovat výklad učitele. Je důležité látku dětem předat ve srozumitelné formě. O jejím dalším rozvíjení se poté mohou děti pokusit právě během práce ve skupinách.
Případné zapeklitější problémy mohou nakonec dořešit vybraní jednotlivci.
Mnoho desítek let fungovala ve vzdělávání frontální výuka bez problémů a žáci si odnášeli ze škol dostatečné penzum znalostí. Nyní se snažíme o co nejmodernější přístup, ale znalosti dětí jaksi pokulhávají. Najít přijatelnou cestu je doufejme hudba blízké budoucnosti. Ne vždy je nejmodernější zároveň tím nejlepším.