Adoniel

Vypadá jako menší podsaditý pejsek a křičí jako čert. Proto se také tak jmenuje. V odborné literatuře ho najdete pod označením ĎÁBEL MEDVĚDOVITÝ nebo TASMÁNSKÝ ČERT. Ačkoliv opravdu vypadá jako psovitá šelma, je to vačnatec. Poté, co vyhynul jeho příbuzný, kterým byl vakovlk tasmánský, stal se největším žijících dravým vačnatcem. Na vlastní oči ho viděl asi málokterý Čech.
§  Žije totiž pouze v Austrálii a ze země se nesmí vyvážet.
§  A to ani do zoologických zahrad.
ďábel medvědovitý

Přežijí pouze čtyři mláďata

Tasmánský čert to neměl na světě nikdy moc jednoduché. Už od narození musí tvrdě bojovat o své místo na slunci. Vlastně o své místo u bradavky. Po třítýdenní březosti se narodí neuvěřitelných dvacet až třicet čertíků, kteří váží (opět neuvěřitelných) dvě stě miligramů. A začíná tuhý boj o to, kdo se dostane jako první k matčině bradavce. Ona má totiž pouhé čtyři. Konkurence je tedy veliká. Jakmile se k bradavce dostanou, už se jí po dalších sto dní nepustí. V kapse zůstávají tedy pouze čtyři nejsilnější a nejrychlejší.
§  Další ránu dostali s příchodem člověka na australský kontinent.
Člověk začal zvířata, která mu nějakým způsobem škodila, systematicky vybíjet.Od roku 1830 se začaly za každé zabité zvíře vyplácet zvláštní prémie. O sto let později ale lidé přišli konečně na to, že jim toto zvíře až tak neškodí a v hodině dvanácté se zabíjením skoncovali.
tasmánský čertík

Vymře ďábel medvědovitý na rakovinu?

Tasmánský čert mohl tedy opět žít v klidu.Kdyby ho nepostihla další osudová rána. V posledních letech se mezi nimi velice rozšiřuje jedna zákeřná nemoc. Je to rakovina obličeje. Rozšíření této nemoci se připisuje tomu, že se při boji o potravu tasmánští ďáblové koušou. Nemoc je pro ně opravdovou katastrofou. Vytvoří se jim nádory po celém obličeji, které jim nedovolují přijímat potravu. Logicky pak zahynou hlady.